Jde se na věc k protinožcům
-
doporučte známému
PDF
-
Australané jsou proslulí pohodovým životním stylem. Na cestě po Austrálii jsem tyto zvyklosti místních a jejich příčinu mohla důkladně prověřit. Na Australany tu neúnavně po celý rok (až na zimní měsíce, tj. červenec a srpen) svítí slunce. To je určitě důležitý faktor. Ale slunce v duši nemusíte mít jen ze sluníčka....
Začátkem roku 2005 mě to táhlo na kontinent, který byl objeven přesně před dvěma sty lety. Dorazila jsem do Melbourne, pokračovala jsem nejdřív na Tasmánii a pak autobusem a stopem přes Byron Bay do Cairns. V Byron Bay na východním pobřeží si můžete dosyta užít plážových radovánek a leckterý Australan, kdyby si měl bez ohledu na finanční stránku vybrat mezi Paříží a Byron Bay, by dal přednost právě tomuhle pobřežnímu letovisku. Bílé pláže, opálení surfaři, batůžkářská atmosféra. A jen kousek odtud: Nim Bin. Komentář Lonely Planet k tomuto místu říká: „Pravděpodobně vám na ulici nabídnou trávu. Pokud něco takového nemusíte, možná vám bude vytrvalý dealer připadat otravný.“
![down_under]()
Do huličské oblasti Nim Bin se pořádají autobusové zájezdy. Kromě reggae tu do vás organizátoři nahustí i historii, aktuální dění a banality. Rozhodla jsem se jet. Při jedné zastávce nám řidič vykládá o nepravidelných policejních kontrolách. Právě dva týdny předtím chytili turisty, ale nezatkli je. V každém případě nás od nákupu odrazuje. Hej, říkám si, tak proč tady teda jsme? Bohatší o informaci o policejních kontrolách pokračujeme k cíli. Tam nám zbývá přesně hodina na to, abychom sehnali, co se sehnat dá. Protože je tu jen jedna ulice a v ní jeden „obchůdek se suvenýry“ vedle druhého, probíhá setkání zákazníků a prodavačů už přede dveřmi do obchodu. Nejprve si – stejně jako většina ostatních – prolezu muzeum hulení s kavárnou. Odtamtud vede vedlejší východ do malé uličky s mrňavým tržištěm. Tam stačí vyslovit cifru a dostanete, co si přejete. Ze začátku ještě trochu váhám, pak přece jenom koupím. Cestou k autobusu si říkám, kdo z těch šesti ostatních si asi koupil taky. Nepřijdu na to a smířím se s tím, že jsem zřejmě jediná, co neposlechla moudrou radu pana řidiče. O pět hodin později sedí šest batůžkářů z Anglie, Kanady, Německa a Brazílie pospolu u táboráku s pivem a jointem, vyprávějí si historky, dělají trapné fotky a chechtají se. Cesta vede dál na Magnetic Island, který jednou za měsíc láká stovky milovníků electra na párty za úplňku na pláži pod palmami. Na lodi je také Albert, Filipínec, který na ostrově žije už čtyři roky.
Druhého dne navštívíme tři jeho kamarády, kterým je k mému překvapení kolem padesátky. Srdečně nás přivítají a hned se ptají, jestli si s nimi dáme. Hulení je silné, jsem omámená, lidi jsou milí a mně ani ostatním vůbec nevadí, že se v cizojazyčném rozhovoru moc nechytám. Pokračujeme k Albertově vlastnoručně postavené dřevěné chatě, která je prakticky nonstop otevřená pro všechny. Zahlédnu houpací síť a bubny. K vybavení patří i „bucket bong“, který vyzkouším poprvé. Několikrát za den přijdou na návštěvu kamarádi, chvilku si tu příjemně posedí a jdou dál. Čtyři dny pohody a setkávání různých kultur. Říká se, že kolem 90 procent obyvatel ostrovního kontinentu hulí, ať už jsou v práci nebo ne. Kdo nehulí, je buď dítě, nebo zdrženlivý turista. Co se týče hulení, jsou tresty v jednotlivých spolkových zemích různé. Hašiš je ve státě Adelaide i v Canbeře ilegální. Pěstovat jednu nebo dvě kytky je však beztrestné. V Sydney není povoleno pěstování; držení pěti až šesti gramů ale nikdo neřeší. Kdo má u sebe víc, je pokládán za dealera a podle toho i potrestán. Držení a konzumace drog jako extáze nebo LSD je důrazně zakázáno.
Když si v Sydney hledám byt, mám kliku. Podle hesla „rovný rovného si hledá“ se stěhuju ke třem Australanům, kteří si umějí užívat. Jednou z prvních otázek při prohlídce bytu bylo, jestli nebudu mít něco proti tomu, když si spolubydlící občas „něco zakouří“... Ke speciálním věcem se batůžkář v Sydney dostane docela snadno, ale když chcete kvalitní a nepředražené zboží, je důležité znát lidi, kteří mají kontakty. V King‘s Cross, čtvrti prostituce a zábavy, se večer o víkendu scházejí lidé, kteří by spolu přes den nechtěli nic mít. Hlavně na Darlinghurst Road se dají sehnat snad všechny nelegální drogy. Přinejmenším tak spousta lidí vypadá. To pozná i nezasvěcený. A užívání drog jako speed, extáze a koks je naprosto běžné, i když nelegální. Ceny jsou však o něco vyšší než u nás a účinky jsou přitom slabší. Speed stojí tak 30 eur za gram, koks 60 eur a za extázi dáte minimálně 15 eur.
Média pravidelně informují o tom, že někde v zahraničí už zase zatkli pár Australanů kvůli držení drog nebo je chytili při pašování velkého množství ze zemí, jako je např. Bali. Zpráv na toto téma se mi zdá oproti Německu hodně. Možná to souvisí s tím, že v zemích, odkud chtějí Australané drogy propašovat, jim hrozí vážné následky: vysoký nebo doživotní trest. Navíc je pašování drog do Austrálie zcela odkázáno na leteckou nebo lodní dopravu, což zvyšuje riziko odhalení. Ale když se člověk v zemi trochu zabydlí, potřebné kontakty naváže rychle. Zbývá jen říct: vzhůru do země slunce!
-
-
-
partneři
