DIY – Není bio jako bio

Chtěl bych zde rozpracovat způsoby, jakými si můžeme sami udělat jinak drahé přípravky k péči o rostliny. V obchodech často dáte spoustu těžce vydělaných stokorun za přípravky, které si můžete snadno připravit zadarmo, a mnohdy lepší.

Kategorie:
GROWING
autor:
Berrea
vloženo: 20.10.2010

doporučte známému PDF
Zejména growshopy platí za velice předražené. Proto pokud nemáte moc peněz, máte k dispozici přírodní zdroje a nechcete každou chvíli lítat pro něco do města nebo jenom chcete pěstovat svépomocí, abyste pak mohli paličky skutečně označit za svoje dílo, čtěte dál.

Substrát
U substrátu je nejdůležitější bohatost (variabilita) a struktura. Obojí dosáhneme kvalitním kompostem. Pokud postupujeme dobře, tak stačí jeden rok a budeme mít substrát lepší a výživnější než kterýkoliv z nabídky growshopů.

Zaprvé je důležité vybrat správné místo pro kompost. Nemělo by být na přímém světle a mělo by mít co nejméně propustné podloží (to můžeme napravit igelitem rozprostřeným pod kompostem). Toto samozřejmě nemusíme řešit, pokud máme sériově vyráběný kompostér, ale vzhledem k tomu, že chceme dělat věci tak levně, jak to jde, nebudeme tuhle možnost brát v potaz. Kompost je na prvním místě ekosystém, ke kterému bychom měli přistupovat stejně jako k deštnému pralesu. Čím větší variabilita výchozích surovin i života v něm, tím lepší výsledek můžeme očekávat.

Do kompostu patří všechen organický odpad z domácnosti, posekaná tráva ze zahrady, dřevěná štěpka, prostě všechno, co se rozloží. Některé suroviny jsou důležitější než jiné. Pokud má kompost velký podíl trávy, tak se velice rychle rozkládá, což je žádoucí. Toto můžeme ještě urychlit průběžným přidáváním řebříčku, pokud není již obsažen v trávě. Dále je velmi žádoucí dřevěná štěpka, která zlepšuje strukturu kompostu a zvyšuje vzdušnost, která je tolik potřebná. Další podstatnou surovinou jsou vaječné skořápky, které uvolňují vápenné ionty a tím zvyšují pH kompostu, který je sám o sobě dost kyselý. Odpad z domácnosti je také velmi důležitý z toho důvodu, že různé skrojky zeleniny obsahují důležité stopové prvky, které v trávě ani ve dřevě moc nejsou.

Kompost je zapotřebí stavět tak, aby byl vzdušný, takže dospod klademe různé větvičky, aby tam vznikla kapsa, díky níž nám bude vzduch uvnitř cirkulovat. Také je důležité, aby kompost byl vlhký. Nemusíme ho každý den zalévat, ale pokud je několik dní horko a vidíme, že na vrchu je ztvrdlá krusta, zalitím pomůžeme mikroorganismům (a nejen jim) v rozmnožování a tím v rozkládání organického materiálu.

Dobře vystavěný kompost je za jeden rok dostatečně rozložený k použití. Má vysoký obsah huminových a fulvových kyselin, které fungují na rostlinky podobně jako růstové hormony na zvířata. Kytičky zasazené v takovém substrátu není zapotřebí hnojit až do květové fáze, a i potom stačí velmi malé dávky hnojiv k dosažení maximálního efektu.

Růstové a květové hnojivo
Růstové i květové hnojivo zadarmo je jícha. Jíchu si připravíme tak, že si najdeme alespoň 10litrový kýbl, do kterého naskládáme suroviny podle účelu a necháme zakvasit.

Pokud chceme hnojivo na růst, tak naplníme kýbl asi do poloviny posekanými kopřivami. Kopřivy obsahují mnoho vázaného dusíku, kterého naše rostlinky spotřebují v růstu skutečně mnoho. Také obsahují dostatek minerálních látek a stopových prvků, které nám zaručí, že rostlinkám nic nebude chybět. Můžeme také přidat další suroviny. Například kousek hlíny z kompostu nám tam dodá potřebné bakterie, takže proces rozkladu začne rychleji. Také můžeme přidat zvířecí trus, ideálně koňský nebo ovčí. Jestliže pěstujeme v terénu a chceme, aby naše hnojivo zároveň odpuzovalo nežádoucí zvěř, můžeme použít trus psí, případně od jiné šelmy. Jakkoliv se to může zdát nechutné, tak je výborné přidat vlastní exkrementy. Vzhledem k naší bohaté stravě to jíše dodá mnoho stopových prvků a navíc to působí stejně odpudivě pro divoká zvířata jako zmíněný trus psí. Odlehčená verze tohoto je, že necháme v kýblu trochu místa a průběžně do něj chodíme močit. Opět je to odpuzující faktor, navíc naše moč obsahuje hodně sloučenin dusíku, takže je to, zejména pro růstovou fázi, skvělé hnojivo. Každopádně kopřivy jsou základ, dál už na tom tolik nezáleží.

Hnojivo pro květ namícháme podobně, jen s tím rozdílem, že místo základu z kopřiv použijeme základ ze slepičího hnoje. Toho ovšem nepoužijeme tolik, u slepičinců nám postačí naplnit kýbl asi do jedné čtvrtiny.

Dobré je také doplnit jíchu vždy o nějakou složku s obsahem draslíku. Tady se naskýtají dvě ideální možnosti. První z nich je dřevěný popel, který obsahuje i další důležité prvky jako mangan, železo, vápník atd. Druhá varianta je nasekaný kostival, který zase obsahuje látky urychlující hojení tkání (proto se používá na výrobu hojivých mastí). Nic nám nebrání použít směs obojího a užívat všech výhod, které nám popel i kostival mohou poskytnout.

Obecně můžeme do jíchy přidávat i různé byliny pro lepší zdraví rostlinek. Pokud tam přidáme heřmánek, kytičky budou odolnější proti bakteriím. Pokud tam přidáme přesličku, získají odolnost vůči plísním. Vrbová kůra (viz. kořenový stimulátor z vrby) zase podporuje růst nových kořenů. Obecně můžeme do jíchy přidat jakoukoliv rostlinnou hmotu. Řídíme se pravidlem, že plody a květy podpoří kvetení, zelené části rostlin podpoří růst.

Ať už použijeme jakýkoliv materiál, doplníme kýbl vodou a necháme kvasit. Tím se uvolní přebytečný dusík a složité bílkoviny a škroby se rozloží na jednodušší, které jsou rostliny schopny strávit. Asi po dvou týdnech kvašení bude naše hnojivo hotové. Během této doby je zapotřebí ho průběžně promíchávat, což částečně eliminuje nežádoucí pach, protože ho uvolníte vždycky při míchání, a neuvolňuje se postupně. Na ten pach vůbec pozor. Je skutečně agresivní a jestli jste někdy v létě byli v kadibudce, tak máte matnou představu. To je také důvod, proč se takovéto hnojivo rozhodně nehodí na indoor hnojení a i ve skleníku to může vadit, ale to už je na vašich preferencích.

Takovéto hnojivo je velice snadno přijatelné pro rostliny. Jen je třeba dávat pozor na koncentraci a zasažení listů. Pro mladší rostlinky vzniklou jíchu naředíme s vodou asi na 10% roztok, u starších můžeme vystoupat až na 30 % bez rizika spálení. Samozřejmě vždy začínáme s nižší koncentrací a rostlinky postupně přivykáme.

Pokud jde o zasažení listů, může nastat skutečně problém. Vzhledem k vysoké mikrobiální aktivitě jíchy se zasažená plocha během jednoho dne svraští a bakterie, které jinak pomáhají, ji v dalších několika dnech téměř rozloží. V zálivce je toto ovšem výhoda, protože takto obohatíme substrát o půdní život, který bude nadále rozkládat příliš složité látky do formy stravitelné rostlinami.

Huminové hnojivo ze zbytků dřeva či z kompostu
V poslední době se na trhu objevují preparáty jako Darina nebo Lignohumát, které přinášejí do zemědělství nový prvek, tj. huminové a fulvové kyseliny. Jedná se o složité uhlovodíky, které vznikají hlavně při tlení dřeva, ale i při rozkladu ostatních organických zbytků. Tyto látky ovlivňují energetický metabolismus rostlin, který je pak schopen lépe využít dodaná hnojiva nebo efektivněji hospodařit, pokud je živin nedostatek. Rostlinné buňky mohou zlomky těchto sloučenin dokonce použít přímo na stavbu svých těl.

Průmyslová hnojiva tohoto typu se získávají louhováním uhlí, praním jezerních usazenin a rozkladem odpadního ligninu z papírenského průmyslu. Podle složitosti uvedených metod by se mohlo zdát, že získání těchto látek je moc složité pro domácí podmínky. Navíc v přírodě se huminové sloučeniny velice rychle splavují hluboko do půdy. Ve skutečnosti to není tak náročné a máme hned dvě možnosti, jak na to.

První varianta spočívá v nasbírání nahnilého dřeva, které vložíme do nádoby, kterou naplníme alespoň do poloviny a zalijeme vodou. Necháme půl roku stát a pak jen zbylou vodu slijeme a máme preparát, který složením i principem výroby velmi odpovídá Lignohumátu.

Druhá metoda je pracnější, ale rychlejší. Potřebujeme litr kvalitní kompostové zeminy, jemné síto (nejlépe plátno), nádobu na zachytávání tekutiny a vodu. Vody si připravíme dvakrát tolik, než zeminy. Nyní propláchneme hlínu nejdřív polovinou vody, kterou chytáme do nádoby, pak hlínu vyždímáme, prolijeme zbytkem vody a opět vyždímáme. Tento postup i jeho výsledek je pro změnu velmi podobný huminovým preparátům z jezerních usazenin, jako je Darina.

V obou případech pak přidáváme výluh k zálivce v koncentraci až 25 %, ale to záleží hodně na hustotě vašeho výluhu, pokud je úplně černý a neprůhledný, potom je bezpečnější koncentrací 10 %.

Kořenový stimulátor z vrby
Znáte produkty jako Stimulax či Root juice? Dají se pohodlně nahradit extraktem z vrbové kůry. Jistě jste někdy viděli zjara rašit vrbové proutí, a proto víte, že vrba v sobě skrývá neskutečný růstový potenciál. To je díky rostlinným hormonům, které vrba obsahuje. V podstatě tu i působí stejný mechanismus. Vrba ve zvýšené míře produkuje rostlinnou obdobu zmíněných růstových hormonů, které my můžeme využít. Rozdíl mezi vrbou a třeba střemchou (strom rostoucí v podobném prostředí) je jako rozdíl mezi tunovým obrem z americké farmy, který je nadopovaný růstovými hormony, a vyzáblou indickou krávou se svěšenou kůží.
Čerstvé (méně než rok staré) vrbové proutky pokrájíme na několikacentimetrové kousky (můžeme i lehce podrtit v hmoždíři nebo kladivem) a vložíme do horké vody. Dávkování je asi hrst na jeden litr. Tady pozor, voda by neměla vřít, protože var by rozložil právě ty hormony, které chceme zachovat. Tedy hrnec s vrbou umístíme na mírný plamen, a když se voda začne vařit, tak hrnec na chvíli odstavíme a plamen ztlumíme. Takto horkou udržujeme vodu asi 2 hodiny, načež hrnec i s vrbou odstavíme a necháme do rána vychladnout. Pak pouze scedíme a slijeme do připravené nádoby. Vrbový extrakt je třeba skladovat v chladu (ideálně v lednici), protože jinak začne rychle kvasit a tím se znehodnotí.

Tento výtvor má dvě primární užití. Zaprvé ho můžeme použít jako klasický kořenící preparát. To znamená, že když zakořeňujeme řízky, tak jen místo obyčejné vody v kombinaci s jinými preparáty použijeme náš extrakt. Výsledky jsou pak srovnatelné. Ještě lepší výsledky jsou, pokud klasické preparáty k zakořeňování kombinujeme s vrbou a tím sečteme jejich účinek.

Druhé využití spočívá v přidávání extraktu do zálivky, a to zejména k malým rostlinkám, které rychle potřebují nabrat kořenový bal. Zde používáme koncentraci asi 10%. Rostlinky budou snáze pouštět nové kořínky, celkově budou vitálnější a rychleji porostou.

Přesličkový postřik proti plísním
Proti plísním můžeme bojovat toxickým Kuprikolem, drahým Polyversem, nebo si můžeme připravit vývar z přesličky, která roste úplně všude od hlubokých lesů přes polní cesty až po škvíry v chodnících ve městech.

Přeslička sama o sobě téměř nikdy nehnije, a již to ukazuje na odolnost jejích pletiv vůči houbám. My z ní můžeme tyto mykotoxické (pro houby jedovaté) látky extrahovat vařením. V podstatě uděláme silný přesličkový čaj.

Natrháme plnou hrst přesliček, posekáme na menší kousky a vložíme do litru vody. Uvedeme do varu, vaříme asi čtvrt hodiny a pak necháme do rána louhovat. Nakonec scedíme a aplikujeme postřikem. Preventivní dávka postačí jednou týdně v asi 20% koncentraci. Pokud jsou již kytičky napadeny, aplikujeme čistý vývar jednou denně či obden. Plíseň by měla během týdne zmizet, v horších případech se alespoň zastaví její další šíření.

Upozornění:
Na našem území se vyskytují tři druhy přesliček, z nichž dva jsou jedovaté. První z nich je přeslička bahenní a snadno si domyslíte, kde roste. Může vám po požití nebo jen olíznutí prstů způsobit úporné průjmy a žaludeční křeče. Druhá je přeslička lesní, která není tak zlá, ale pořád může způsobit silnou nevolnost. Jediná bezpečná je přeslička rolní, která je zároveň nejhojnější. Roste nejčastěji na velmi suchých stanovištích jako jsou okraje cest či hromady písku a sutě. Poznáme ji velice snadno, protože její listy se sekundárně netřepí. Má jen hlavní stonek, ze kterého vyrůstají typické jehlicovité listy. Listy obou ostatních druhů mají své vlastní olistění. Jednoduše: list té správné přesličky vypadá jako jehlice, list té špatné přesličky vypadá jako malá přeslička.

Mléko proti plísním i jako výživa
Nedávno se jihoamerickým vědcům povedlo učinit zvláštní objev. Zkoušeli namátkou různé tradiční postupy ošetřování zeleniny vůči plísním. Mimo jiné testovali i ten, který spočíval v ostřikování rostlin naředěným mlékem. Kupodivu se mléko ukázalo stejně účinné jako chemické fungicidy (např. Kuprikol). Navíc mléko nejenže úspěšně pomáhalo proti plísni, zároveň také posilovalo imunitní systém rostliny, takže ta se snáze bránila i proti jiným původcům chorob i proti škůdcům.

Během výzkumu se ukázalo, že každotýdenní stříkání rostlin 10% roztokem odstředěného mléka snížilo četnost výskytu šedé plísně (to je ta plíseň, která požírá naše paličky) o 90 %. Výskyt ostatních chorob se snížil přibližně o čtvrtinu, tj. o 25 %. Byly testovány různé koncentrace mléka a 10% se ukázala jako ideální. Při koncentracích nad 30 % již mléko proti plísním nechrání, naopak je přivolává.

Dá se použít jakékoliv mléko, klidně přímo od krávy. Odtučněné je ovšem ideální v tom, že tuk po zaschnutí páchne. Odtučněné mléko je tudíž stejně účinné, a přitom bez zápachu.

Tabákový postřik proti škůdcům
Pokud máte problémy s listožravým hmyzem, vaše první volba by měl být tabákový vývar. Ten připravíme tak, že vezmeme asi 20 g tabáku na jeden litr vody. Množství samozřejmě zvolíme takové, jaké potřebujeme. 20 g na litr je pouze poměr. Levně je možno například koupit tabák na vykuřování skleníků (100 g tabáku se často vejde do padesáti korun).

Připravíme si hrnec, do něhož nalijeme vodu tak, aby dosahovala maximálně do tří čtvrtin hrnce. Bude to hodně pěnit, tak aby to neuteklo. Vložíme tabák, přikryjeme pokličkou a necháme vařit asi jednu až dvě hodiny. Při vaření se uvolňuje charakteristický nasládlý pach, který nemusí každému vadit, přesto je lepší to vařit buď pod naplno běžící digestoří, u otevřeného okna nebo rovnou venku. Průběžně doplňujeme odpařenou vodu, a když je tabák dostatečně vyvařen, scedíme ho jemným sítkem (například čajovým), necháme vychladnout a můžeme rovnou použít.

Vývar ředíme na postřik podle potřeby. Jako prevence, když ještě problémy nejsou, stačí asi 20% koncentrace. Pokud se chceme zbavit potvůrek, které už obsadily rostlinku, tak můžeme koncentraci zvýšit až na 100%, ale 50% bohatě postačí. Vývar je potřeba skladovat v chladu a tmě, ideálně v lednici nebo alespoň ve sklepě, protože obsahuje množství rostlinných zbytků a v teple se rychle kazí. V lednici vydrží až několik měsíců.

Nikotin je v čisté formě olejovitá kapalina, která ucpe hmyzu vzdušnice a ten se pak udusí. Nikotin je ale i neurotoxin, který ovlivňuje zejména zažívací trakt, takže mšici neumožňuje přijímat potravu (viz obrázek – podívejte se, jak splaskávají) a během několika dní zemřou hlady. Rostlina navíc do sebe nikotin částečně naváže (proto je postřik nejvíce účinný proti hmyzu, který saje mízu, a tedy i proti puklicím, na které jiné přípravky těžko zabírají), takže postřik funguje i jako preventivní ochrana na několik následujících dnů až týdnů (samozřejmě v závislosti na počasí).

Na závěr bych jenom dodal, že ne všechno je zlato, co se třpytí. O biologických preparátech se člověk často dočte, že jimi kytičky nelze spálit, nelze jim ublížit. To není pravda. Každým hnojivem, každou látkou můžete rostlinkám ublížit, pokud budete používat nadměrné dávky. Mnoho lidí, kteří hnojí takzvaně bio, si myslí, že kytičkám můžou naložit, co to jen jde. Spálení rostliny organickými hnojivy vypadá jinak, než při spálení chemií, ale existuje.

A ještě bych chtěl podotknout, že stejně jako v medicíně i v zemědělství jsou oblasti, kdy už se vážně vyplatí ta chemie. Pokud například pěstujete ve skříni a usadí se vám tam plíseň nebo svilušky, tak přesličkou ani tabákem je ven nedostanete. Tam je potřeba nasadit těžší kalibr. Já uznávám filozofii nejmenšího nutného zásahu, což znamená, že věci připravené podle tohoto článku mají výborný poměr bezpečnosti a účinnosti. Neznamená to ovšem, že jsou nejbezpečnější nebo nejúčinnější. Zkrátka všeho s mírou a sklizeň bude hodně přes míru.

Upozornění: Články a příspěvky pojednávající o pěstování konopí slouží k ilustračním účelům. Každý, kdo se rozhodne pěstovat rostlinu konopí, tak činí na vlastní nebezpečí plynoucí z aktuální právní úpravy. Redakce Konoptika nenese za chování čtenářů odpovědnost.

Přidejte si Konoptikum na