Krize, nebo příležitost?
Krize je slovo, které je poslední dobou slyšet čím dál tím častěji, ale co to znamená? Znamená to snad, že se něco nedaří, že snad děláme něco špatně?
-
doporučte známému
PDF
-
Krize
Krize je slovo, které je poslední dobou slyšet čím dál tím častěji, ale co to znamená? Znamená to snad, že se něco nedaří, že snad děláme něco špatně?
Když jsem byl malý kluk, tak jsem si myslel, že všichni dospělí jsou chytří a všemu rozumí, no prostě proto, že už jsou velcí. No potom jsem vyrostl a zjistil jsem, že být velký neznamená být dospělý, a už vůbec to není záruka nějaké úrovně inteligence. To vidíme i u našich vůdců, u lidí, kteří řídí tento stát a zavádějí nám nové a lepší zákony. Copak je normální dávat lidem dotace za to, že vylévají mléko na pole? Zavádět šrotovné, aby si lidi nakoupili rychle nová auta a na další roky automobilový průmysl upadal? Když něco neumím, tak to prostě raději nedělám, a jestliže nejsem schopen obstát před konkurencí, měl bych se věnovat asi něčemu jinému. Nejsem odborník, ale osobně si myslím, že pokud má někdo nedostatek financí, tak se snaží ušetřit a tím méně utrácí. Čím méně se utrácí, tím méně se vydělává, čím menší zisky, tím menší výplaty a tím se musí i více šetřit atd.
Nejdůležitější je přestat přehlížet realitu a otevřít oči. Dokázat si připustit, že jakýkoliv dokonalý stav je pouze dočasný a že po něm přichází změna. Ta je mnohdy nestabilní a přináší mnohá úskalí a neočekávané problémy, ale přináší i to pozitivní, tj. nutnost této změny, jež s sebou nese naději. Proč se bát něčeho, co nastává a je nevyhnutelné? Budu se bát, že zítra bude špatnej den? Jestliže budu připraven udělat první krok, což znamená neohlížet se na ostatní, jak a proč to dělají oni, klidně můžu dokázat jít po vlastní cestě a ostatním ji prošlapat. Budu mít pak jistě velký náskok, který se dá vždy využít.
Proč se naše vláda zabývá nepodstatnými věcmi a pokrytecky zametá pod koberec zodpovědnost sama za sebe? Snaží se výkřiky do tmy stále chytračit a předstírat, že ten náš koráb řídí, nebo se nechává jen bez kormidla unášet okolními proudy, tak jako tomu bylo v minulosti mnohokrát? Copak by místo různých nesmyslných rozhodnutí nestačilo selským rozumem udělat zákon o tom, aby se faktury platily včas a aby výplaty byly každý týden? Potom by najednou byly peníze ve společnosti a lidi by je více utráceli, když by měli z čeho. Člověk, jenž nemá práci a najde si ji, čeká na peníze měsíc a půl, a když má dostat výplatu, tak ta přijde ještě o týden později. Pak se nemůžeme divit, že nám to tu nevzkvétá, ale kdo by tu legálně pracoval, když se neplatí? Za práci na černo mám peníze na ruku. A stát? O ten tu přece nejde, vždyť se ani nestará. Oni teď řeší důležitější záležitosti, například kdo co víc pokazil a kdo za tu krizi vlastně může. Nebo jestli můžu kouřit na zastávce nebo ne. Třeba jednou zakážou i filmy z 20. let, protože se v nich příliš kouří, kdo ví.
Jestliže chci vědět, co se děje, nebo jinými slovy kde je zakopán pes, tak je rozumné si prohlédnout všechny okolnosti a zjistit, v čem je problém a pochopit jeho podstatu, pak s tím teprve můžu něco efektivně dělat.
Vzpomínám si, že jsem byl jednou v Londýně v muzeu přírody (Museum of Nature), mimochodem vstup byl zdarma, což bylo super. No a v tomhle muzeu bylo nepřeberné množství zajímavých exponátů a různých zajímavostí a i takové naučné oddělení pro děti. V tomhle oddělení byl malý stůl a na něm různé věci, jak už tomu obvykle bývá: konvička na čaj, několik šálků a ještě pár dalších věcí. Kolem stolu seděla Alenka (z příběhu Alenka v říši divů a za zrcadlem) a další hrdinové tohoto pěkného příběhu. Každopádně vtip byl v tom, že děti měly říkat, co která postava na stole vidí, no a samozřejmě z každého úhlu bylo na stole vidět něco jiného. Děti si tak jednoduše uvědomily, že když se víc lidí kouká na jednu věc, tak ji všichni nemusí vidět stejně. Záleží jen na úhlu pohledu. Proto nestačí se dogmaticky koukat na problém a jeho příčinu jen z jedné strany, ale člověk by se měl pokusit o objektivní pohled ze všech stran. Pak teprve může dělat nějaké závěry.
Každá situace přináší nějaké výhody i nevýhody, a jestliže člověk má schopnost vidět obojí a dokáže to oddělit, může to pak vzít za ten správný konec a třeba na tom ještě vydělat.
To, že Češi hrají dobře hokej a že se v Čechách pije pivo, to ví snad každý, kdo ví, kde Česko je. Je to taková česká tradice. S novou dobou se ale naše kultura mění a logicky s sebou přináší i nové tradice, jako například oblibu v rekreačním kouření marihuany. Myslím si, že dnes většina naší společnosti pohlíží na marihuanu velmi tolerantně a nevidí v ní zásadní problém. Což jasně dokazují různá shromáždění za podporu legalizace marihuany, ale samozřejmě i posun v pohledu na využívání marihuany pro léčebné účely. V neposlední řadě je to také patrné, když se bavíte s obyčejnými lidmi, a to všech věkových kategorií. Ti si z toho jen dělají legraci a rozhodně v marihuaně nevidí nebezpečnou drogu, ale spíš něco podobného jako alkohol – rekreační drogu.
Příležitost
Příležitost, jako je tahle, se nenaskytne každý den. Proč tedy vláda chce dovážet polovinu marihuany pro léčebné účely z Holandska? Copak si ji neumíme vypěstovat sami? Proč se Česko bojí stát se samostatným, zařadit se vedle Holandska a stát se dalším státem, který na společenské neřesti dokáže i vydělat? Copak každý hospodský není vlastně dealerem alkoholu? Copak majitel herny je poctivější než ten, kdo prodává alkohol nebo trávu? Copak ten, kdo bere dotace a nedokáže vydělávat, je dobrý podnikatel?
Po sametové revoluci se začala marihuanová kultura v Čechách velmi rychle rozvíjet, objevilo se tu mnoho obchodů s bongy, dýmkami a podobně. Policie ani stát se nikdy příliš nestaraly o kouření marihuany, ale i přesto se občas problém objevil. Někdo pěstoval na zahradě pár kytek a to znamenalo být kriminálníkem. Dnes se společnost začíná pomalu probírat ze zažitých společenských předsudků.
Uvědomíme-li si, kolik je například jen v Praze míst, kde si můžete marihuanu koupit, je to skoro jak v Amsterdamu, a tak si tu připadáte, jako kdyby byla marihuana už dávno legální. No a vzpomenu-li, tak veškeré pokusy s legalizováním drog, které na světě fungovaly, byly vždy realizovány v menších státech (Holandsko, Švýcarsko) či v oblastech, které se dají lepším způsobem kontrolovat. Také uvědomíme-li si, jaké možnosti naší malé zemi konopí nabízí (technická plodina, léky, rekreační droga) a jaká je doba, tak možná je to právě nyní, kdy je potřeba nalít si čistého vína. Copak je tak těžké vydat licence jak pro pěstitele, tak pro majitele coffee shopů? Copak již dnes nemá Praha jméno Amsterdam východu? Proč toho nevyužít. Každý, kdo chce kouřit marihuanu, tak si ji sežene a kouřit ji bude, a to ať je legální, nebo ne. Ale kam jdou ty peníze? Proč se stát nestará o to, co se na jeho území děje? Copak je normální nosit si vlastní alkohol do hospody a prodávat ho zákazníkům přímo před očima výčepního?
Společnost je na legalizaci připravena a pravděpodobně by ji i uvítala (kontrola kvality/čistoty zboží), ale vláda a státní instituce se bojí udělat další krok. Bojí se toho, aby nebyly první, aby se nestaly terčem kritiky EU. Ale jestliže se bude měnit struktura Evropské unie, tak je ideální doba tuto změnu využít a prosadit si právo legalizovat marihuanu. Copak musíme dělat jen to, co dělají kolem nás? Copak Češi nedokážou být sami sebou? Národ, který reprezentují jména jako Karel a Josef Čapkovi, A. V. Frič, O. Wichterle, S. Grof a mnoho dalších, a dnes se neumí sám za sebe rozhodovat, tak to je velká ostuda. Copak je špatné využít stávající situaci i pověst například k tomu, abychom vydělali peníze na drogové turistice? Copak je nějaký morální důvod být proti? A ne proto, aby bylo více feťáků, těch bude a je pořád stejně, ale aby bylo více peněz třeba ve zdravotnictví a školství. Ano, je to podpora školství a vzdělání, která omezí to, že lidé začnou brát nebezpečné drogy, protože o nich budou něco vědět. Jenže nejdřív na to vzdělávání musí být peníze. Přestaňme mluvit o marihuaně jako o zázračném léku, přestaňme oblékat tuto rostlinu do tajuplných závojů mystična. Účel světí prostředky a každá věc je k něčemu dobrá, ale jen v určité míře, tak akorát. Co je normální? Normální je věci využívat, ne zneužívat. Temelín nám vyrábí elektrickou energii a všichni víme, že nukleární katastrofa je velice nebezpečná, ale taky všichni věříme, že se o bezpečný chod jaderného provozu dokážeme v klidu postarat a energii využít. Legalizujme marihuanu a v podstatě se nic nezmění, jen si přestaneme sami sobě lhát a jako stát budeme mít větší příjmy.
Přidejte si Konoptikum na
Přidejte si Konoptikum na
-
-
-
partneři
