Jarní průvodce outdoor pěstováním nejen pro seniory II. - Léto

Na konci prvního dílu Jarního průvodce outdoor pěstováním nejen pro seniory vnímavý čtenář určitě získal přehled o tom, co všechno obnáší a znamená mít pěkné místo pro pěstování konopí někde venku. Asi už dávno ví, jestli sázel na terase, balkonu nebo zahrádce, a zda volil raději semínka nebo řízky. S největší pravděpodobností se momentálně těší z kytiček, které se krásně derou na svět. Ten, kdo si je jistý svými semeny, už pomalu začíná přemýšlet nad zaštipováním. Toho, kdo zasadil a netuší, jestli byla semena feminizovaná, pomalu začíná trápit, jak pozná samce.

Kategorie:
GROWING
autor:
Noego
vloženo: 12.06.2012

doporučte známému PDF
V druhém díle průvodce si povíme o zaštipování, o samcích a něco málo o hnojivech, sklizni a uskladnění. Začněme tedy těmi samci. Samec je člověku, který pěstuje konopí pro účinek léčebný, meditační a podobný, téměř k ničemu. Účinných látek, pro které zrovna vy chcete konopí pěstovat, obsahuje totiž velmi poskrovnu. Navíc pyl ze samců dokáže samice nekontrolovaně oplodnit a květy jsou následně namísto blahodárné pryskyřice plné nepotřebných semen. Samci obsahují tak velké množství pylu, že k opylení samičích rostlin není třeba hmyzu. Kromě toho, že semena také nedisponují velkým obsahem těch správných látek, ještě negativně ovlivňují chuť a vůni palic při kouření. Slupiček ze semínek se docela špatně zbavuje, a pokud je neodstraníme ze směsi, kterou chceme užívat kouřením, nečeká nás moc velký zážitek z chuti a vůně materiálu.

Můžu zde ještě jednou zopakovat pár základních pojmů. Nuže, semena a rostliny „regular“ jsou ty, které nejsou geneticky upravené tak, aby následné květy byly pouze samičí. Proto člověk sázející tato semena musí počítat s relativně hojným výskytem samců (asi tak 50 na 50). Semena feminizovaná jsou naopak geneticky upravena tak, aby byl výskyt samců eliminován. Rostliny „autoflowering“ (samonakvétací) jsou vyšlechtěny tak, aby na jejich dozrání neměla vliv délka a zkracování dne. U „regular“ rostlinek se proces nakvétání řídí právě zkracováním dne. Den se začne krátit a rostlinky začínají kvést. Samonakvétací rostlinky začnou nakvétat po určené době, bez ohledu na délku dne. Občas pěstitelé podlehnou dojmu, že tyto rostlinky jsou vždy feminizované, ale tak tomu není. I samonakvétací odrůdy mohou být „regular“ nebo feminizované. Semenné banky však do běžného prodeje většinou dodávají modely feminizované.

Poznat samce lze relativně snadno podle typických květů ve tvaru kuliček, trochu připomínajících vinnou révu. Tedy notně zmenšenou. Mívají pětičetné žlutozelené okvětí a pět tyčinek s tenkými nitkami. Prašníky praskají seshora. Je důležité kontrolovat, kdy se začnou objevovat. I vzrůstem nepatrný samec dovede slušně opylit veliké políčko a napáchat tak spoustu škod na úrodě. Nenechte samce dozrát, raději ho zavčas vytrhněte, než začne mít pyl. Pokud budete svoje rostliny pravidelně kontrolovat, věřím, že si podivných kvítků na některých rostlinách určitě všimnete. Někdy se může stát, že nám vyroste tzv. hermafrodit, tedy něco mezi samcem a samicí. Samčí kvítky dokonce můžeme najít třeba i na jediné větvičce rostliny, která je jinak samičí. Je tedy důležité zhruba v polovině druhého měsíce růstu kytiček věnovat hledání samců zvýšenou pozornost.

Pokud máme rostlinky z feminizovaných semen, neměli by pro nás být samci problémem. Někdy se však může stát, že i na feminizovaných kytičkách najdeme samčí nebo hermafroditní květ. Toto se může stát buď vlivem špatné genetiky, nebo i nějakým šokem, který rostlinka utrpí v průběhu růstu (např. mrazem či vysušením). Rozhodně doporučuji se po samcích podívat minimálně preventivně i v případě, že svým feminizovaným semenům důvěřujeme. Nalezené samce nebo hermafroditní větve bezodkladně odstraníme. Toto se týká všech pěstitelů, ať už pěstují „regular“, „feminized“ nebo „autoflowering“. Rozdíl je pouze v tom, kdy je potřeba samce začít hlídat. U samonakvétacích rostlin je potřeba začít samčí květy hledat už 14 dní až 3 týdny po vysazení semínek.

Zaštipování u „regular“ a „autoflowering“ rostlinek

Další neméně důležitou činností je tzv. zaštipování. To bych nedoporučoval snad pouze pěstitelům, kteří se rozhodli pro samonakvétací odrůdy. Samozřejmě že i tyto rostliny zaštípnout lze, ale raději to zkoušejte až po nabytí nějakých zkušeností. Samonakvétací odrůdy potřebují mnohem kratší dobu k dozrání a špatné zaštípnutí může mít fatální následky. Květinka se nemusí dokázat vzpamatovat a pěstitel zapláče nad její velikostí, a tedy i nad vidinou vysokého výnosu. Samonakvétací odrůdy tedy neštípeme, ale necháváme raději kvést.
Dá se říct, že v ten moment, kdy se pěstitel „regular“ rostlin začíná poohlížet po samčích květech, pěstitel „autofloweringu“ už nachází první květy samičí. U „regular“ nefeminizovaných rostlinek jsou samčí květy patrny asi o měsíc dřív než ty samičí. Samičí květy vypadají v první fázi jako takové zelené chumáčky, trochu jako mladé bodláčí tvořící se na vrcholcích hlavních stonků. Postupem času pak i na ostatních vrcholcích keříků.

U „regular“ a feminizovaných odrůd je zaštipování důležitou částí celého procesu. Pomůže nám udržet požadovaný tvar, vzrůst a hustotu větviček. Po dobu růstu a zrání zaštipujeme i několikrát. Poprvé můžeme v době, kdy má rostlina již vyrostlé alespoň druhé patro. Zaštípneme čerstvě rašící dvoulístek vykukující mezi listy patra. Následně můžeme pozorovat, jak se v místě zaštípnutí stonek rozdělí na dvě samostatné větve. Takto rozvětvenému stonku zase ponecháme vyrůst druhé patro a proces opakujeme na obou stoncích. Tímto způsobem můžeme vytvarovat rostliny do krásně keříčkovitého tvaru. Později budou všechny větve keře obsypány krásnými květy. Stejnou metodou můžeme rostliny udržet v takové výšce, jaká nám vyhovuje a je pro nás bezpečná.
Samozřejmě že ani se zaštipováním to není radno nějak extrémně přehánět. Pěstitelská legenda obecně doporučuje zaštípnout v celém procesu růstu rostlin asi třikrát, ale je mnoho lidí experimentujících se zaštipováním, a ti vám mohou říci úplně něco jiného. Někteří letití pěstitelé třeba doporučují oseknout ještě v poslední chvíli téměř zrající květy s tím, že nakonec zdvojnásobí objem. Jiný třeba doporučuje nalamování větví s květy, další zase něco jiného. Začátečníkům bych doporučil řídit se pravidlem o trojném zaštípnutí v kombinaci s potřebnou regulací vzrůstu a zdravým selským rozumem. Experimenty můžu doporučit až v kombinaci s nabytými zkušenostmi. Zpočátku prostě takovými zásahy raději šetřit.

Z podobného soudku je i otázka otrhávání listů. Někteří pěstitelé dokonce rostliny zbavují většiny listí. Věří, že se tak ke květům dostane více slunečního záření. Někteří věří i tomu, že listy berou rostlinám sílu, kterou by jinak mohly dávat do palic. Nemyslím, že je to nějak přínosné. Spíše bych takové experimentování doporučil zase až se získáním nějakých zkušeností. Pro potřeby začátečníků bych zůstal u otrhávání listů žlutých, tedy těch, co samy přestanou na rostlině žít, případně listů nějak poškozených. Zkrátka rostlinky pozorovat a otrhávat jen to, co už odumírá. Časem si jistě i v této otázce budete jistější. Rozhodně je dobré řídit se zdravým úsudkem, a pokud rostlina vypadá zdravě, není důvod pro nějaké hrubé zásahy.

Přípravky a hnojiva pro růst, kvetení a proti plísním

Rostliny je dobré v různých fázích růstu podpořit ještě hnojením. Movitější pěstitelé mohou využít specializovaných obchodů, tzv. growshopů, kde kvalifikovaný personál poradí, co a jak používat. Na trhu operuje spousta výrobců českých i zahraničních. K dostání jsou hnojiva na bázi chemické, která pro mě osobně nejsou to správné. Jako přirozenou volbu pro venkovní pěstování vnímám hnojiva na bázi čistě biologické. Zmíním jen několik nejznámějších výrobců jako je Bio Bizz, Plagron, Canna, BioNova.
Mně osobně jsou nejsympatičtější takové přípravky, které jsou vyrobeny z běžně dostupných přírodních surovin a mohou být inspirací pro toho, kdo hospodaří s běžným důchodem třeba v České republice. Například takzvaná rybí emulze. Toto hnojivo je vyrobeno ze zbytkového odpadu po zpracování ryb. Takové si může snadno doma vyrobit kdejaký rybář. Výborné pověsti se těší i hnojivo Guanokalong, vyráběné z trusu netopýrů. Netuším, kde se takový netopýří trus shání, ale pokud k němu má někdo přístup, výroba hnojiva nebude příliš složitá.

Tomu, kdo má hlouběji do kapsy, mohu doporučit výluh z kopřiv, který je výtečný při fázi růstu rostlinek. Na růst také můžeme použít obyčejný hnůj z hnojníku a hnůj kravský i koňský.
Kvetení rostlin podpoří hnojiva s obsahem fosforu. Tedy hlavně ptačí trus (slepičí, holubí). Voda předtím použitá v akváriu je prověřená a na květ pěstiteli hojně využívaná.

Bohužel i méně solventní pěstitel se nákupu jedné věci ve specializovaném obchodě nevyhne. A to přípravku proti plísním. V našich zeměpisných šířkách dochází bohužel velmi často k dozrávání květů až v průběhu podzimu, kdy nejsou výjimkou ranní mlhy nebo plískanice. Takové klima náramně nahrává tvorbě nežádoucích plísní. Pokud vám palice zplesniví, máte po úrodě. Je tedy velmi důležité zakoupit nějaký přípravek proti plísním a zavčas jej začít na rostliny aplikovat. Raději preventivně nanášet ještě v době, kdy panuje počasí teplé a suché, než čekat na mlhy a plískanice. Pokud vaši úrodu plíseň jednou napadne, už žádné přípravky nepomohou. Takže plísně a prevenci proti nim určitě nepodcenit.

Škůdci a přirození nepřátelé

Určitě se vám také neztratí informace o škůdcích a přirozených nepřátelích. Nutno podotknout, že někdy je, jak už to bývá, největším nepřítelem a škůdcem člověk. Je proto dobré být ostražitý a nemít kytičky moc na očích cizích lidí. O zlodějích a přehnaně starostlivých spoluobčanech jsem ostatně psal již v prvním díle. Takže ještě jednou varování: V prvé řadě pozor na člověka!
Kromě lidí mně osobně napáchali historicky největší škody slimáci. Vnímám je podobně, jako musejí vnímat obyvatelé Jižní Ameriky nálety kobylek. Jsou schopni kytku naprosto zbavit listů, až zbude jen skelet, torzo. Otřesný pohled. V zahradní kolonii mojí matky vedou zahrádkáři každoročně krutý boj se slimáky a bojových metod používají požehnaně.

Zaslechl jsem i o případech, kdy pěstiteli úrodu zkonzumovala divoká zvěř. Moje kytky srnky nikdy neochutnaly, zato se mi však v poli několikrát vyváleli kanci. Políčka v oblastech s podobnými riziky může trochu pomoci ochránit klasické zanechávání stop lidské přítomnosti. Kusy oblečení, označkování močí a podobné známky přítomnosti člověka. Jasné je, že stoprocentně vyloučit zásahy divoké zvěře ve volné přírodě asi nelze.
Pravděpodobně nejzákeřnějším škůdcem jsou malí broučci nazývaní svilušky a jim podobný hmyz. Žijí na spodních stranách listů, leckdy dlouho nepozorováni. Jsou však schopni celou kytičku vysát a přesunout se na další. Proti těmto parazitům nepomůže nic jiného než postřik. Opět můžeme volit přípravky bio i chemické, přičemž ty druhé bych doporučil až v případě, kdy první nezaberou. Určitě se dá účinně bojovat proti všem příznakům neduživosti, které mohou naše rostliny v průběhu růstu potkat. Je důležité je sledovat, divné věci registrovat a odhalit jejich příčiny – stejně jako u jakékoli jiné rostliny. Autor těchto řádků děkuje všem konopným bohům, že ho zatím peripetie spojené se škůdci typu svilušek nepotkaly, a věří, že bohové budou milostiví i k vám. Příště si tedy povíme ještě něco o sklízení, zpracování, sušení a užívání našeho venkovního konopí.

Zde odkazy na další díly seriálu:
Jarní průvodce outdoor pěstováním nejen pro seniory I.
Jarní průvodce outdoor pěstováním nejen pro seniory III. - Podzim

Upozornění: Články a příspěvky pojednávající o pěstování konopí slouží k ilustračním účelům. Každý, kdo se rozhodne pěstovat rostlinu konopí, tak činí na vlastní nebezpečí plynoucí z aktuální právní úpravy. Redakce Konoptika nenese za chování čtenářů odpovědnost.

článek najdete také na Noego.cz

Přidejte si Konoptikum na